Víno jako zrcadlo

Víno a psychologie

aneb co o vás prozradí vaše oblíbené víno

 

Máte raději suché bílé, plné červené, svěží růžové, nebo sklenku sladšího vína? Možná si svůj oblíbený styl vybíráte jednoduše proto, že Vám chutná. Vědci se ale už nějakou dobu zabývají otázkou, jestli naše preference vína nemohou souviset také s tím, jací jsme. A překvapivě, některé studie skutečně určité souvislosti našly. Neznamená to, že je možné z jedné sklenice přečíst celou Vaši osobnost jako z otevřené knihy. Rozhodně neplatí jednoduchá rovnice „červené víno = dominantní člověk“ nebo „bílé víno = introvert“. Výzkumy jsou mnohem zajímavější. Ukazují totiž, že některé osobnostní rysy mohou souviset s tím, jaké chuťové vlastnosti vína vyhledáváme, jak často víno pijeme a dokonce i s tím, jak víno prožíváme.

 

Psychologové často pracují s takzvaným modelem Big Five, tedy pěti základními osobnostními rysy:

• extraverze – společenskost, energie a potřeba stimulace,

• přívětivost – ohleduplnost, empatie a spolupráce,

• svědomitost – zodpovědnost, organizovanost a sebekontrola,

• emoční stabilita – odolnost vůči stresu a emoční vyrovnanost,

• otevřenost zkušenosti – zvědavost, představivost a ochota objevovat nové věci.

 

 

A právě tyto charakteristiky se objevují ve výzkumech, které se snaží propojit osobnost člověka s jeho preferencemi vína. Jedna z nejzajímavějších studií v této oblasti pracovala dokonce s 1 176 dospělými italy. Účastníci vyplnili osobnostní test a následně uvedli vína, která mají rádi a kupují. Výzkumníci potom 258 uvedených vín popsali podle jejich vlastností – například kyselosti, sladkosti, alkoholu, plnosti, tříslovin, perzistence nebo komplexity buketu. A tehdy to začalo být opravdu zajímavé, protože se v mnoha případech objevil jistý vzorec. Ale pozor, není to žádný psychologický zákon. Neznamená to, že každý milovník Sauvignonu Blanc musí být extrovert. Znamená to pouze, že v konkrétním výzkumném vzorku existovala mezi těmito vlastnostmi statistická souvislost.

 

Máte rádi svěží a kyselá vína? Možná máte společenskou duši.

Výzkum s italskými konzumenty našel souvislost mezi vyšší extraverzí a preferencí kyselejších vín. Jinými slovy, extrovertnější účastníci studie měli tendenci vyhledávat vína s vyšší mírou kyselosti. Zní to skoro poeticky. Člověk, který má rád společnost, energii a podněty, si možná intuitivně vybírá víno, které působí stejně svěže a živě.

 

Plné, výrazné a tříslovité víno? Možná máte rádi intenzitu.

Ve stejné studii se ukázala další zajímavá souvislost. Lidé s vyšší emoční stabilitou častěji preferovali vína, která byla plnější, tříslovitější a měla delší perzistenci – tedy chuť, která v ústech zůstává déle.

 

Osobnost, která ráda objevuje

Právě otevřenost zkušenosti, se ve výzkumech objevuje poměrně často. Norská studie publikovaná v Journal of Wine Economics sledovala 3 482 respondentů a zkoumala vztah mezi osobnostními rysy a frekvencí konzumace vína a piva. Výsledek?

Lidé s vyšší mírou extraverze a otevřenosti zkušenosti měli vyšší očekávanou frekvenci konzumace vína. Vyšší přívětivost byla naopak spojena s nižší frekvencí konzumace vína. U svědomitosti a neuroticismu výzkumníci významný vztah nenašli.

Zajímavé je, že podobný vztah se u piva neobjevil. To naznačuje, že osobnost nemusí souviset pouze s tím, jestli člověk alkohol pije, ale také s tím, jaký typ nápoje a spotřebitelského prostředí vyhledává.

 

A co milovníci sladkého vína?

Tady máme jednu z nejzábavnějších studií vůbec. V roce 2009 zkoumali Anthony Saliba, Kate Wragg a Paul Richardson vztah mezi osobností a preferencí sladké chuti u bílého vína. Studie měla 45 účastníků.

Lidé, kteří dávali přednost sladšímu bílému vínu, měli ve srovnání s těmi, kteří preferovali suché víno, vyšší míru impulzivity a nižší míru otevřenosti zkušenosti. U ostatních sledovaných osobnostních rysů nebyl významný rozdíl.

Takže pokud si právě naléváte polosladké a říkáte si, že to o Vás rozhodně nic neříká, výzkumníci by možná měli malou námitku.

 

Sladkost ale není tak jednoduchá, jak se zdá

Další výzkum z roku 2018 se zaměřil na červené víno a preferenci sladkosti. Tentokrát bylo do výzkumu zapojeno 114 lidí. Ochutnávali suché červené víno s postupně rostoucím množstvím cukru – od 2 až po 32 gramů na litr. Výzkumníci přitom sledovali mimo jiné věk, zkušenost s vínem a osobnost podle Big Five. Výsledek byl zajímavý.

Preference sladkosti měla přibližně obrácený tvar písmene U. Nejvyšší obliba byla kolem 8 g/l cukru. A osobnost? Tady je věda zase mnohem méně dramatická, než by si přál internet. Výraznější rozdíly mezi osobnostními skupinami se objevovaly až při velmi vysoké sladkosti. U koncentrace 8 g/l se objevil rozdíl u extraverze – lidé s nižší extraverzí častěji volili sladší vzorek.

Výzkum tedy spíš ukazuje, že osobnost může být jedním z faktorů, ale rozhodně není jediným vysvětlením toho, proč někomu chutná sladší víno.

 

A možná nejde jen o to, jaké víno pijete

Tady se dostáváme k něčemu stejně tak zajímavému. Psychologie totiž nezkoumá jen výběr vína, ale také to, jak naše mysl ovlivňuje samotný zážitek z jeho pití. A v tomto směru je víno téměř dokonalým experimentem. Představte si dvě sklenice stejného vína. V jedné situaci Vám někdo řekne, že je to obyčejné víno a ve druhé že je víno vysoce hodnocené od prestižního vinařství. Chutná Vám pořád úplně stejně? Výzkum naznačuje, že ne.

 

Mozek totiž ochutnává ještě před vámi

Studie Michaela Siegrista a Marie-Eve Cousin zkoumala, jak informace o víně ovlivňují jeho hodnocení. Účastníci dostali před ochutnávkou pozitivní nebo negativní informace o víně. Dopadlo to následovně.

Negativní informace podaná ještě před ochutnávkou vedla k horšímu hodnocení vína než pozitivní informace. Když se informace podala až po ochutnávce, tento efekt se neprojevil stejným způsobem. Výzkumníci proto usoudili, že informace neměnila pouze následné hodnocení, ale mohla ovlivnit samotný senzorický zážitek. To je fascinující. Nejprve něco očekáváme, poté ochutnáme a náš mozek může to co očekával, promítnout do toho, co skutečně vnímáme.

 

I etiketa a příběh vína mohou změnit to, jak nám chutná

Podobný efekt ukázala další studie se 126 pravidelnými konzumenty bílého vína. Účastníci ochutnávali Chardonnay, Riesling a Sauvignon Blanc nejprve naslepo. Později dostali o vínech různé množství informací – od základního popisu až po podrobnější informace o kvalitě vína a vinařství. A čím bohatší a pozitivnější informace dostali, tím více si vína oblíbili, prožívali pozitivní emoce a byli ochotni za něj zaplatit.

Jinými slovy, víno nepijeme pouze jazykem. Pijeme ho také očima, vzpomínkami, očekáváním a příběhem. A právě proto může stejná láhev chutnat dvěma lidem úplně jinak.

 

 

Může tedy víno odhalit naši osobnost?

Ano, ale jen trochu a je třeba to brát s rezervou. Je potřeba oddělit vědu od lákavých internetových tvrzení. Výzkumy skutečně ukazují statistické souvislosti mezi některými osobnostními rysy a preferencemi vína. Samozřejmě to však neznamená, že svedeme určit charakter člověka na základě jeho oblíbené láhve - což je možná škoda.

Nutno říci, že korelace není příčina. Pokud vědci zjistí, že určitý osobnostní rys souvisí s určitou preferencí vína, neznamená to, že jedna věc způsobuje druhou. Naše preference ovlivňuje spousta dalších faktorů - věk, pohlaví, kultura, rodinné prostředí, zkušenosti s vínem, cena, dostupnost, předchozí zkušenosti, společnost, nálada, jídlo i samotné prostředí, ve kterém víno pijeme. Například výzkum sladkosti červeného vína ukázal, že roli hrála také zkušenost s vínem – méně zkušení konzumenti preferovali sladší vzorky než zkušenější konzumenti.

Takže člověk, který si objedná sladší víno, nemusí být impulzivní. Možná jen objevil svět vína teprve nedávno. A člověk, který si objedná velmi suché, tříslovité červené? Možná je otevřený novým zkušenostem. A možná prostě jen miluje Cabernet Sauvignon. A právě to „možná“ je na tom to nejhezčí. Víno je totiž mnohem víc než součet alkoholu, kyselin, cukru, tříslovin a aromatických látek. Je to také osobní zkušenost, zážitek a sdílení.